A                 E7

1. Než ukázaly rafije konec té rudé mafie,

                                              A

   nebyl jsem ještě zdaleka tak statečný a skvělý,

                                    E7(D)

   žili jsme s mírným odporem hned za Ústředním výborem,

       (A)                   (E7) A

   má žena vždycky říkala: hle, přímo za prdelí.



2. A já vymýšlel bonmoty na proklínání temnoty,

   bylo to méně riskantní, než zapalovat svíčku,

   a nikam jsme se nehnali, a když jsme něco sehnali,

   má žena vždycky říkala: díky, ó, bolševíčku.



3. A takhle roky letěly a pátek střídal neděli

   a já vo tom furt přemejšlel a nebyl jsem si jistej,

   a bylo u nás veselo, i když pár přátel sedělo,

   má žena vždycky říkala: ty už se taky chystej.



4. Já, starý vůl a poleno, už měl jsem dávno sbaleno

   a cítil jsem se sledován a šmírován a hlídán,

   a v noci hrůzou bez sebe jsem ze tmy slýchal StB,

   má žena vždycky říkala, že ze sna vypovídám.



5. A náhle přišli tuhlenti neohrožení studenti

   a jim po boku herci ještě méně ohrožení,

   a tak se vžili do rolí, že uchvátili okolí,

   má žena vždycky říkala, že nad seriál není.



6. A byl to sametový puč, při kterém něžně vzkypí žluč,

   zbyla jen sladká vzpomínka na uplynulé doby,

   puč naštěstí je u konce a zachoval mi pitomce,

   má žena vždycky říkala: blbec je tvoje hobby.



7. Já však jsem proti násilí a nesoudím ty Vasily,

   zpívám jim tuhle písničku - směs hořkosti a zloby,

   půl života mi zprasili v tom obětavém úsilí,

   má žena vždycky říkala: jsi hlásným troubou doby.



8. A já? Já vymýšlel bonmoty na proklínání temnoty,

   bylo to méně absurdní, než zapalovat svíčku,

   a nikam jsme se nehnali, a když jsme něco sehnali,

   má žena vždycky říkala: díky, ó, bolševíčku, díky, díky ...