Emi

1. Dítě jsem byl, neměl jsem žádné vrásky

                                              A C D H

   a měl dost sil, před sebou všechny lásky své,

    Emi

   pět let jsem žil, můj děda rád mě míval,

                                                     A C D

   loutku mi dal, "to je," řek', když jsem zíval, "tvé."



     G

R: Proč hračka má se smutně na mě dívá,

     D

   proč hračka, zdá se, smutně na mě kývá,

    Emi

   čas kolem nás tak bezohledně běží

   D

   a ona v koutě pohozená leží,

     Emi         D      Emi              D

   proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,

      Emi     D      Emi       D        Emi

   vždyť ona ne, to já přece prohrávám víc.



2. Už ženu mám, děda už dávno není,

   nežiju sám, můj život však se mění v sen,

   a, jak to bývá, když se léta řinou,

   mnohé se splní v duchu pod peřinou jen.

R:



3. Zas starší jsem, své zájmy člověk střídá,

   zas vidím, kde děd s vlasy jako křída stál,

   a v srdci svém, v tom nejtemnějším koutku,

   v dobrém i zlém mám pohozenou loutku dál.



       Emi         D      Emi              D

R: + proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,

        Emi     D      Emi         D           Emi

     vždyť ona ne, to já jsem měl vyjít jí vstříc,

       Emi         D      Emi              D

     proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,

      Emi      D Emi D Emi

     tu du du du ...