D7

1. Život je pro mne obnošená vesta,

             G

   vše co se dalo, dávno už jsem prožil,

             D7

   teď už mi zbývá jenom jedna cesta:

   D7          G      C       E7

   vstřiknu si trochu jedu do žil.

             Ami

   Pár kapek u trejchu jsem požil

     Cmi                          G

   a zítra zas si pro změnu, v případě,

                       A7         D7

   že bych ještě ožil, kulí hlavu proženu.

      Gdim    D7

   To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,

            G

   když nevěděl jsem kudy dál,

            D7

   až dobrý přítel vrazil mi pár facek

           G Gdim C D7   G      Gdim

   a pak se tomu se mnou smál.



2. Dva roky na to - to jsem se zas věšel

   pro tu, co měla oči jako mandle,

   co měla pro mě, když jsem se s ní sešel,

   polibky s chutí cukrkandle.

   Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život pes je,

   buď jak buď, a nikdo, že mě nedonutí, abych ho žil,

   když nemám chuť.

   Tu opět přítel objevil se náhle,

   nadávky jeho vyřklé z plných plic

   to byly kapky do mé duše zprahlé,

   a z té mé smrti nebylo zas nic.



3. Až jednou: Lehl jsem si na koleje,

   neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,

   ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel

   a pražce tlačily mě do lopatek.

   Dobytčí vlak do městských jatek

   měl ukončit mé trápení, byl všední den

   a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění.

   Čekal jsem zdali přítel se mi zjeví,

   aby mě vyrval smrti ze klína,

   nejde a nejde, asi o tom neví,

   tak jsem se zved a šel jsem do kina.



4. "Život je pro mne obnošená vesta,

   na jeho nudu právem stěžuju si,"

   to říká sotva jeden člověk ze sta

   a ostatní se divit musí.

   A proto kdo si neví rady,

   ten ať se smíří s osudem,

   my dokaváde budem tady, nikdy říkat

   nebudem:

   "Život je pro mě obnošená vesta,

   šedá a nudná, jak to račte znát,"

   to říká sotva jeden člověk ze sta

   a ostatní se musí smát.