Moje milá dala si tmavý přeliv na vlasy,
takže si ji stále s jinou pletu.
Chybí mi ta jistota, zda je to ta nebo ta
a kdo je ta, která právě je tu.
Známí na mě hledí s podezřením,
že si často dívky měním.
Že prý není pro mě dobrým vysvědčením,
když denně na jinou zu-by cením.
Já však žiju v domnění, že se dívky nemění.
Že mám pořád jenom jednu, co jsem měl už loni v lednu.
Stala se věc nemilá, dívka se mi ztratila
i když se s ní občas scházím.
Že mi chybí jistota, zda je to ta nebo ta,
utíkám se k neutrálním frázím.
Máte vy to krásné vlasy,
rovné nohy, útlé pasy,
říkám dívkám, které se dnes ke mně hlásí,
jedna z nich je moje milá asi.
To však není řešení a tak moje domnění,
že mám pořád jen tu tuhle jednu,
co jsem měl už loni v lednu,
ztrácí se mi nedohlednu, ztrácí se mi nedohlednu.
Míti zbraň se střelivem skoncoval bych s přelivem,
donutil bych milou k odbarvení.
Aby byla jistota, tahleta že je to ta,
jiná že to zaručeně není.
Zatím zdravím dívky tmavých vlasů
a snažím se podle hlasu
poznati tu po které tak dlouho pasu
dočkávaje jako husa klasu.
Jestli se to nezmění napadá mě řešení
i když nenajdu tu jednu
co jsem měl už loni v lednu,
po jiné se poohlédnu.
A pak dívce s plavým vlasem,
lakonicky řeknu: šla sem.
A budu mít zase jednu,
třeba v dubnu, když ne v lednu.
