Bílý měsíc, Údolí vran hledá můj stan. Tábor šel spát, já stojím stráž, svou první stráž. Spíš, bráško, spíš sníš, právě sníš, mraky jsou níž, ohýnku hřej! Sám hlídáš sám, v Údolí vran, náš talisman, stráž střídá stráž, pak můžeš spát chvilinku spát. Ráj máme ráj, náš dětský ráj, má i svou báj, tajemnou báj: Tam dole pod Hadí skálou, bývali dříve Svatojánské proudy, na hřebenech vln tančily hvězdy a jejich zpěv bylo slyšet až sem. Blízká se, hřmí v údolí vran, snad ze všech stran, blátem brodím, hledám si skrýš, před deštěm skrýš. Hřmí, stále hřmí, spí tábor, spí, úsvit je blíž a padá déšť.