E D A E D



  A          Amaj7   A6     A

Vchází mi do snů bez rodokmenu

            Amaj7 A6      A

pes, kterej neměl nikdy cenu,

     D         D9    D   D9        A

ten hlídač, ta němá tvář neznala nenávist.

Těžko by získal cenu krásy,

chyběl mu punc tý lepší rasy,

ten chundeláč uměl z očí snad přání číst.





   Hmi            D           A

My chodili ven a hledali svou Ameriku,

  Hmi            D               E

v pátek nahonem společně s dírou na hoptriku.





 A           D       E             D

Můj věrňák a já, ta známost skoro vážná

      A          E

nemá čáru hranic.

   A               D        E

S ním, kdo mě tak znal, tak říkal,

      D           A  G F#mi

někdy málo bejvá víc.





Až jeden den osud vykolejil,

bylo to zjara a na cestě jíl,

posel, ten pošťák, zprávu dobrou snad vez.

Smyk, brzdy, rána, pak šlápl na plyn

a silnice zrudlá jak od jeřabin,

jen oči měl smutný můj nejsmutnější pes.



Já vykopal hrob a sypal ho hlínou do úsvitu,

pak šel podle stop hledat tu naši Ameriku.



Můj věrňák a já ...,

    Hmi           D          E  A

tak říkal, někdy málo bejvá víc.