Emi G

Rec: Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na

     Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - 

     moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního 

muže. 

     Píseň nazvaná Poslední Moravan.



    Emi   G    Emi G   Emi  G     Emi      G Emi

1. Pod bílou zdí  má bláto barvu perleťovou

   G       D                   Emi   G Emi

   a zvony odletěly za větrem do Říma,

          G   Emi G   Emi   G      Emi      G Emi

   obzor se rdí, můj táto, hanbou šarlatovou,

   G          D                    Emi

   už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.



2. Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,

   jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,

   a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů

   i do ran na orlici, kterou už poutají.



    D                     Emi

R: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,

     D                     Emi

   hřeben větru rozčesává pera plamenná,

    D                    Emi

   věřili jsme na pokoru u popravčí káry,

     D                    Emi  H7   Emi G

   zlatá doba nenastává, bude kamenná.



3. Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,

   mít duši nestydatou a mozek bez ceny,

   být králem lstí a snadno vzít si bez pokory

   na svatbu se Zubatou železné prsteny.



4. Není to med, zas píti číši vrchovatou

   a věřit na proroky v chorálu polnice,

   sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou

   na erbu pro otroky - pro naše dědice.



      Emi  H    Emi G Emi  H    Emi G Emi G Emi G Emi

R: + bude kamenná,   bude kamenná ...