Ami F7 E

                 Ami                        G    E

1. Nač vlastně lháti, když ti stejně nikdo nevěří,

              Ami                   G

   život se krátí, beznadějně zvoní u dveří,

             C               G            Ami

   na dveře zíráš - pohled blázna v sadě mandloní,

                           F             E

   pak otevíráš - chodba prázdná, nikdo nezvoní.



2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,

   trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,

   sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,

   lesklý a tupý jako slída - démant otroků.



                  Ami          G

R: Věk sinalých dní a mrazivé luny,

                  E                Ami (E)

   kdy z němoty zní tón ostnaté struny,

                 (Ami)         G

   teď mrazivě mží do šedého prachu,

                   E               Ami Emi

   hle - písmena lží na pomníku strachu.



3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,

   nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,

   načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,

   když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?



4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,

   nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,

   po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,

   víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?

R:



5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,

   hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,

   chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,

   ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?



6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji,

   nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,

   křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,

   v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.

R: