Ami                         E    Ami

1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru,

                                E

   spadaly do hlubin figurky z papíru,

             Ami      G F#(-) F                 E

   jednoho dne tě omrzí     vše, čím jsi dosud žil,

     Ami           Dmi    Ami                   E        (Ami)

   zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.



2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,

   tvé oči uvidí odporné divadlo,

   všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš

   a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.



     Ami       F                Ami

*: Broukáš si pomalu tesklivou melodii,

                F                Ami

   když bloumáš ulicí, cítíš se sám,

                 G     F E      Ami

   vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii,

              F                  E

   říkáš si: měsíci, jsi starý krám!



3. Městem se míhají opilá zrcátka,

   oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,

   pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,

                                                       F E      

Ami

   tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.