Ami                  Emi                 Ami

1. Po obloze vítr žene stovky bílých plachetnic,

    C         G           C              E7

   potopí se bezejmenné, nezbude z nich vůbec nic,

     F            G              C          E7

   jsou to rodné sestry písní, které kdysi zazněly,

    Ami         Dmi       Ami           E   Ami Emi

   polechtaly, pohladily, a pak někam zmizely.



2. Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop,

   veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob,

   snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý,

   proto jachta jede ztěžka na konci té flotily.



3. Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí,

   pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí,

   a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky

   vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.