D                         Ami

1. Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky,

   Hmi                      A

   odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky,

   D                         Ami

   otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky,

     Hmi                     A

   hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky.



          Hmi      G            A               D

R: Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil,

           Hmi         G             A          D

   každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl,

          Hmi          G          A             D

   každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil,

            Hmi         G              A

   každá z nich je tou láskou s velkým eL.



2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,

   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,

   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,

   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: