Chodí jen stále bosa na ramenou má znamení do kterých kat cejch zla vypálil Na rohu rýsuje se silueta a mráz drží ve svých dlaních je to ta, na kterou´s čekal tisíc let Evelyn má ústa rudá její dech teď připomíná mrazivý den a kalný ráno dotek lásky bez něhy Evelyn si vzpomíná na ty časy, kdy tančili jsme znavení a zbití sluncem v týhle lásce prokletý Touha zní v srdci špatně na nebesích už vládne klid má Evelyn se domů vrací prosím Boha: "Vrať mi klid" Evelyn, prokletá Evelyn, má Evelyn Evelyn!