Chodí jen stále bosa 
na ramenou má znamení 
do kterých kat 
cejch zla vypálil 

Na rohu rýsuje se silueta 
a mráz drží ve svých dlaních 
je to ta, 
na kterou´s čekal tisíc let 

Evelyn má ústa rudá 
její dech teď připomíná 
mrazivý den a kalný ráno 
dotek lásky bez něhy 
Evelyn si vzpomíná na ty časy, 
kdy tančili jsme znavení a zbití sluncem 
v týhle lásce prokletý 

Touha zní v srdci špatně 
na nebesích už vládne klid 
má Evelyn se domů vrací 
prosím Boha: "Vrať mi klid" 

Evelyn, prokletá Evelyn, má Evelyn 

Evelyn!