Když Láďa Kerndl zpíval na lodi, a měl právě chvíli volno, šel s bubeníkem na palubu vzhůru, a povídali si o počasí. O tom, že větší je zima, než včerejší den, a racků, že je zase míň, slunce vypadá, jakoby potápělo se, a fouká vítr severní.. „Poslouchej Láďo“ povídá bubeník „mám doma krtka, a nevím co s tím, nalévám vodu do všech těch děr, trávím ho dýmovnicí...“ „Mám voodoo.. protínám jehlicí hlínu, i lepící vosk !!“ „Ale nepomáhá nic, jsem na to sám.. úplně sám.. .. cítím, že chodí pode mnou, a vysmívá se, že není žádná šance, že ho chytím !!! V tajemných chodbách krtčích, plevelu šeptá, aby rostl výš, škrtí kytky, na kterých mi záleží !!! Jestli mi rozumíš, já už nevím co s tím.. jestli mi rozumíš, já už nevím co s tím.“ A Láďa povídá „Tenhle problém s krtky já dobře znám, zahrádka vypadá jako po náletu... ..musíme jít, slyším saxofon.. Mackie Messer a můj Funny Valentine, New York, New York.. say something stupid, like over the rainbow.. fever when you hold me tight...