D              G

*: Zazpívej, Véno, everybody, Véno,

     D              A7       D

   tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!



    D                                             A7

1. Jako dítě pětileté prožíval jsem bezstarostné časy,

                                                  D

   měl jsem vizáž andělíčka a na lebce kučeravé vlasy,

                                    D7        G

   léta ale přibývala a z mé krásy dačo zmizelo,

     D                      A7                     D

   dnes po celé délce hlavy už si můžu ťukat na čelo.



2. Kdepak jsou ty krásné časy, kdy mně v partě říkávali "Máňa",

   odvál je stříbrný vítr, jak to kdysi sepsal Šrámek Fráňa,

   život se mnou míchal karty a já s ním hrál "hop anebo trop",

   "hop" většinou nevyšlo, a zvláště jednou na betoně flop.



            D                G

R: A proto naber dech, Véno, usměj se, Véno,

    D                          A7

   lebku přestaň máčet vodou březovou,

    D              G

   zazpívej, Véno, everybody, Véno,

     D              A7       D

   tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!



Rec: Jo, jazz - to je moje krédo! Všimněte si, prosím, mé

     doprovodné jazzové kapely - teď právě bravurně mění D-dur

     za A7, a ty synkopy jim může závidět i sám Charlie Valdauf!



3. Jednou budu populární, a to moji samolibost těší,

   snad mě jenom trochu mrzí, že nebudu první Véna s pleší,

   porostu na poli slávy, všichni budou takhle maličký,

   pak Lokálka může místo muziky hrát v parku kuličky.



      D

R: + zazpívej, Véno ... Jazz!