G

1. Za chvíli noc bude dnem, procházím svým záchodem,

           D7                           G

   možná, že dnes přijde on - můj neznámý,



   mísy bílé jako sníh, lesklá čísla na dveřích

             D7                     G

   jsou mi svědkem, že se snad utrápím.



        C       G                             D

R: Nevadí, nevadí, přece příroda si sama poradí,

          G               G7          C

   co je tenhle městskej záchod záchodem,

            G          D7      G

   neviděl ženu postrelenú Amorem.



2. Až přijde unaven z cest, dám mu klíček s číslem šest,

   na šestce je vždycky papír, tam je ráj,

   myšlenky mý dostávaj' tvar, když pucuju pisoár,

   jak ten kvítek na stráni usychám.



R: Nevadí, nevadí, jenom práce rány v srdci zahladí,

   vyfasuju si teď kilo šampónu,

   budu čistit madla vod splachovadla, budu snít.



3. Veliký můj úlek byl, když se on k nám přiřítil,

   byl jak stěna, v očích výraz prosebný,

   vše je pozdě, cítím už: neudržel to ten muž,

   tvář mu polil ruměnec a byl můj.



R: Nevadí, nevadí, moje valcha si s tím hravě poradí,

   co jsou proti naší lásce kalhoty,

   nic neznamená, že si šplouch' i - kam? - do boty!