Capo V. (od F)

            C                    G7
1. Polykám nasucho a zahřívá mě dech,
              Dmi                        G7
   říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech,"
               C                   G7
   vždyť zase nepřijde a budu si plést
            Dmi             G7
   rafičky hodinek a ulice měst,
              C                   D
   nikdy nic neřekne a nechce si číst,
                Dmi                  G
   když poštou posílám jí za listem list,
                                 C
   a kdyby viděla, tak bude se smát,
              G       Dmi        G7
   jak růže kradený strkám za kabát.

             C         Ami F             G7
R: Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let,
                  C               Ami           F        G7
   jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta,
             C         Ami              F       G7
   poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don"
                      Dmi     G7            C
   a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou.

2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
   z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
   někdo by plakal, jiný do něma pil,
   někomu v počítači náhodou zbyl,
   možná nás dělí jen pár směšných pater
   a je to něco jako pravidla her,
   vždyť každá víra staví do prázdna most,
   a spadlých mostů - těch už bylo dost.

R: