Do očí dere se pláč A zase ptáš se Nač tolikrát už jsi se ptal Nikdy však odpověď žádnou Jsi od nikoho nedostal V zajetí myšlenek zrádných Teď proklínáš i duši svou Na konci všech řečí prázdných Zdá se ti, že ti všichni lžou Život je pekelná brána Tam naděje umírá Zrána Nad tebou se zavírá Brána Tam naděje umírá Zrána Nad tebou se zavírá Nastavíš slunci tvář Na prach a popel ji spálí Nestačíš říci, co jsi chtěl A všem, co se kdy smáli Vždycky jsi trochu záviděl Ten pohled dravců bídných Měl by být snad i někdy tvůj Proč se tvoje oči bály Pokaždé, když ti řekli – stůj!