Ráno jsem ateista, dozajista v nic už nevěřím V poledne váhám nahá před zrcadlem, s kým to soutěžím Navečer opouští mě síla, milá sedmi loupeží Do noci hledám, kdo mě spasí, žízeň hasím pod peřím Chtěla bych vědět, že má slova jsou ta pravá Že to, co dnes ti tady povím, to mě zítra nestřelí do zad, jak se to dělá v zemích - tam, kde neuznávaj práva Že budem jíst, tak jako jsme si prostřeli. Dvaadvacetkrát nic, jen se mi z toho hlava točí Jak hrom do polic jsem, když do života vkročím někomu Neumím vážit slova Nechci lít do olova věty Co stejně světy nezboří Jen trochu jistoty Žes to ty a já