Takhle nějak vyjou ve mně vlci, když maj hlad nebo je úplněk
Na obloze stříbrná mince čeká na převozníka
Možná ve mně někdo někdo umřel
A možná někdo novej vzniká
„Máš na růžích ustláno,“ říkaj mi to denně a stejně
Mám pocit, že vzrostla nová skála někde ve mně
Na půl cesty do života a na půl cesty k smrti
V rozviklaný starý bárce oddechujou chrti
Už z mých vlků vychovali palácové psíky
Krmili je místo masem slaďounkými fíky
Stále ale večer ze tmy probleskujou bělma
Mám za to, že v každém z nás je někde skrytá šelma.
Takhle ve mně vyjou vlci
Takhle ve mně vyjou vlci
Takhle ve mně vyjou vlci
Takhle ve mně vyjou vlci
