Takhle nějak vyjou ve mně vlci, když maj hlad nebo je úplněk Na obloze stříbrná mince čeká na převozníka Možná ve mně někdo někdo umřel A možná někdo novej vzniká „Máš na růžích ustláno,“ říkaj mi to denně a stejně Mám pocit, že vzrostla nová skála někde ve mně Na půl cesty do života a na půl cesty k smrti V rozviklaný starý bárce oddechujou chrti Už z mých vlků vychovali palácové psíky Krmili je místo masem slaďounkými fíky Stále ale večer ze tmy probleskujou bělma Mám za to, že v každém z nás je někde skrytá šelma. Takhle ve mně vyjou vlci Takhle ve mně vyjou vlci Takhle ve mně vyjou vlci Takhle ve mně vyjou vlci