Ty stojíš v mrazivé prázdnotě a nasloucháš hlasu zimy. Jsi opilý ledovým vzduchem, smutně hledíš do prázdna. Vnímáš záchvěvy umírajícího slunce. Ty stojíš a nasloucháš zpěvu vran. Ten zpěv jako by byl i tvým, tápeš v paměti a vzpomínáš. V kapkách slz nacházíš pochopení. Ty stojíš a nasloucháš zpěvu vran. Ta melodie jako by byla i tvou necháváš se unášet tajemnou písní. Chlad prostupuje prázdnotou, ty stojíš a nasloucháš zpěvu vran. Ta černá barva jako by byla i tvou, v tlukotu křídel slyšíš bít zvon. Polykáš slané slzy, jsi slabý a tak sám. Opojen písní klesáš a z dálky doléhá zpěv vran.