1. Já, dřív jsem se jen špatných známek bál,

   já, dnes bojím se a vím, že budu dál,

   právě já, dřív neomylně pevný v kolenou,

   to já, dnes obavy mám o ni pojednou,

   právě já, tak jistý sebou sám i okolím,

   jsem nesvůj, když ji něco zabolí,

   je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.



R. Proč právě já, když nebál jsem se ani v noci sám,

   teď najednou strach o tu dívku mám,

   snad, že je bezbranná a čistá jako sníh,

   tak byl bych stále s ní.



2. Já, nikdy jsem se neuměl snad bát,

   já, dnes bojím se tak zvláštně, trochu rád,

   právě já, tak nevšímavý k vlastním nesnázím,

   to já, se bojím o ni když pryč odcházím,

   právě já, tak klidný, když se vítr otočí,

   jsem nesvůj, když ji nemám na očích,

   je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.

R.