Až tak... Těžko se probírám ze stínů nad hlavou, čím víc se schovávám, tím blíž mi jsou, zhasnu, zamknu a klíč nechám ve dveřích, kolem mě jen já a já, co si nevěří. Říkáš, že vrším chyby jednu za druhou, až jich je tolik, že těžko poznám, čí vlastně jsou. Za zády prsty zkřížím, než nahlas řeknu, že přísahám, o půlnoci že Slunce svítí, a ty jsi tak nevinná, slušná a vychovaná. Nech mě lhát – jen tak, že vše, co se třpytí, zlatem může se stát. Nech mě lhát – až tak, chycená do mých sítí pocit máš, že mám tě rád. Hlavu si už nedělám z kostlivců ve skříni, pohledem uhýbám a jen úplný blázen věří mi. Za zády prsty zkřížím, než nahlas řeknu, že přísahám, o půlnoci že Slunce svítí, a ty jsi tak nevinná, slušná a vychovaná. Nech mě lhát – jen tak, že vše, co se třpytí, zlatem může se stát. Nech mě lhát – až tak, chycená do mých sítí pocit máš, že mám tě rád.