D
1. Jdem světa kraj a zejtra třeba zpátky
   dál sem a tam, všechny cesty jsou nám krátký,
   E                      A           D     G  A
   i když plný překvapení jsou a nesnází.
    D
   Jó, přijde den, kdy vyletěl bych z kůže,
   však pocit mám, že děláme, co můžem,
   E               A              D
   když naše fidli fidli nás provází.

        A                     D
R: Máme prej zdravý ruce, ale obě pouze levý,
   A              D
   práce nám překáží. Věř, ten,
   A                 D
   kdo ty fámy o nás šíří,
         E                        A
   neví, nám že jen křivdí touhle lží.
      D
   Já nechtěl mít nikdy přeplněný sýpky,
   mým pokladem jsou tyhle starý skřipky,
   E                  A               D    G  A
   nám vlastně na tom světě nic neschází.

2. Jó, třeba hned od pondělí k pátku
   rád dívkám hrál bych s chutí na památku,
   pak ještě kytici jim dám do vázy.
   Jen začnou hrát, tak vonět začnou růže,
   já pocit mám, že děláme, co můžem,
   když naše fidli, fidli nás provází.
R: