C                                       G

R: Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj,

                       D         G

   mý šedivý vlasy mi za pravdu daj'.



       G                  C

1. Až někdo ti, hochu, vo Islandu řekne,

         D                   G

   svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej,

                          C

   kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne,

       D                 G

   je dočista blázen, a ty se mu směj.



2. Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě,

   kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má,

   kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě,

   ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá.

R:

3. Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho,

   chlap přišel a povídá úplnou báj,

   že sežere z kojota syrový ucho,

   esli nám neřekne, kde leží ráj.



4. Pak v proklatým vedru sme lesama táhli,

   kde smrděj' tůně a zrzavej mech

   a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli,

   padaly na zem, to člověk by zdech'.

R:

5. Pak začaly kopce a šutráků fůry,

   když jazyk nám votek', jdem bez vody dál,

   my cucali šťávu ze stromový kůry

   a islandskej ďábel se z voblaků smál.



6. A večer, když ztahaný na zem jsme padli,

   ty islandský zvířata divnej maj' mrav,

   přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý,

   stádo se přehnalo divokejch krav.

R:

7. Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli,

   proč trestáš nás pravicí krutou a zlou,

   tam v islandskejch horách to sténá a kvílí,

   to ubohejch trempířů přízraky jdou.



8. Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej

   a ze skály padal a příšerně řval

   a veselej Davy byl do rána tuhej,

   až zvostal jsem samotnej uprostřed skal.

R:

9. Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá,

   tak skončila cesta, moc dobře to vím,

   a islandskej ďábel už prstem mi kejvá,

   až zaleze slunce, já vodejdu s ním.



10. Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal,

    já jedinou radu chci nakonec dát,

    kdyby vás někdo do Islandu lákal,

    tak voprátku na krk a poslat ho spát.