E              E7    A           E

1. Von vysokej byl akorát Allan se jmenoval,

                                      F#7          H7

   a ženskejch, těch se nechtěl bát a překrásně se smál.

       A          E         H7         E

   měl voči modrý po nebi a úsměv křídovej,

       A            E                H7        E   E7

   pak zmizel, aniž slovo řek, v tom nebyl férovej.



        A            E      H7         E

R: Když vostruh klekání, mě večer vyzvání,

   A      E      H7       E   E7

   v dáli slyším jeho volání

   A      E      H7       E

   v dáli slyším jeho volání



2. Už dávno nejsem veselá a vrásčitou mám tvář,

   jsem dočista uz vomšelá, jak starej kalendář,

   jen voči modrý po nebi, můj bože ty mi dej,

   můj Allan jednou vrátí se, byl přece férovej.



R: