Hmi         A           G         F#mi

1. Je půlnoc, právě skončil obyčejný den,

    A            D              G           A

   můj dům se ztrácí ve tmách, vidím černo jen,

      Hmi        A           G             F#mi

   v té tmě je znamení: růž má se dobrem stát,

      A         D          G           A

   v sobě ten příběh mám, co více si přát:

                 D

   na své tváře růž.



2. Po vyschlé řece asi nemůže plout prám,

   člověk je vlastně řekou, každý plní sám,

   proč někdy láska mizí a lží se nechá svést,

   člověk má pochopit a třeba v slzách nést

   na své tváři růž.



    D

R: Dá se poplivat i prostřený stůl,

   a kdo má v ruce místo lásky nůž,

   má jen život, který zaslouží si hůl,

   nenajde už na své tváři růž.

   G A G A D



     D        D/C#         Hmi            Hmi/A

*: Kdo lásku nepředstírá, těžko chce být sám,

     D       D/C#     Hmi       Hmi/A

   své srdce otevírá jiným dokořán,

               G            A          D              G

   má pro ně slova, která vrátí řece proud a proudu prám,

    A           D

   ó, nestírej růž.



   G  A           D F#mi Emi A        D F#mi Emi A

R: + ó, nestírej růž,       nestírej růž,

                   Hmi A G F#mi Emi D G A G A D

     svou z tváří růž, ó ...