Potkám duši tvou
v oblacích snů
bláhových, vzkříšených.
Rozdám víru svou
sluneční den setmělý,
už mi říká, že...
Zná tvůj svět zná,
proč nedostávám
soucit tvýho smíření?
Mám, sílu mám,
proč dávno už mi
stejně nikdo nevěří?
Dávám soucit svůj,
proč vedou mne
k zázrakům, k těm úžasům?
Potkám stíny dnů,
už chci bejt jen u soumraků,
tak pojď tam se mnou.
Znám, tvůj svět znám,
proč nedostávám
soucit tvýho smíření?
Mám, sílu mám,
proč dávno už mi
stejně nikdo nevěří?
Znám, tvůj svět znám,
proč nedostávám
soucit tvýho smíření?
Mám, sílu mám,
proč dávno už mi
stejně nikdo nevěří?
