E

1. Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí



   a pokřik racků šel už spát,

       A                             E

   tak utekla nám láska, jó, to se stává,

      F#7                       H7

   a najednou tě, holka, nemám rád.

        E

   Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků



   a prožárlenejch hloupejch scén,

        A                             E

   tak někdy zase brnkni, jó, to se stává,

           H7                  E

   prostě táhne mě to z kruhu ven.



       E

R: Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,

               A                   E

   pár stromů, ohniště a tunel a trať,



   a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',

            A                          E

   a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať.



2. Jak nabobtnalý klíčky hrášku

   byly cíle tvý, a já chtěl víc,

   já předělat chtěl svět, jó, to se stává,

   kolik bylo nás, a stále nic.

   Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,

   a do zrcadla zkoušej řvát,

   jó, utekla nám láska, jó, to se stává,

   a najednou tě, holka, nemám rád.

R: