E            A       E

1. Když duše má bloudí, neví, kudy se dát,

                    A                    E

   uvnitř cosi mě svírá jak žízeň, jak hlad,

                           A         E

   dlaně obracím vzhůru a nechám se vést,

                  A                E

   jak pastýřem stádo přes kamení cest.



2. Tak když je mi nejhůř, nejsem nikdy sám,

   do jeho rukou kroky svý dám,

   a bolesti slábnou, on je síla a lék

   na moji slabost, pláč a vztek.



3. Ale když všechno se daří, v duši kvete mi sad

   a štěstí jen hoří, pryč žízeň je, hlad,

   tak z cesty svý scházím, chci stačit si sám,

   na jeho lásku zapomínám.