A                                    D     A
1. Až mi jednou vyrazí z nebeskýho depa černej vlak
                                               D    A
   a naloží mi na vagóny všechny hříchy starej náklaďák
   Hmi                        D                        A
   snad mě věčnej prúvodčí moc nepohrozí - normálně jsem žil
                               E                      A
   a všechny lidský zákony jsem jako každej skoro denně ctil.   
   A
   To ta krásná příroda mě naučila jak pokorně žít
   a máma s tátou kudy se má a kudy nemá po životě jít
         Hmi                            D
   a když k ohni všichni vstávali a někdo k nebi něco řek
           A
   byl jsem vždycky trochu na měko
         E                             A
   zvlášť když mě někdo přikryl jednou z dek.
   A
R: Nikdy nebudu se za to všechno stydět
   nikdy nebudu si otázky klást.
          Hmi
   jestli nebylo by něco trochu lepší
            A                 E
   kde bych znovu mohl vrátit čas.
              A
   Mám duši opálenou ze souhvězdí jisker
   a budu vonět kouřem budu mít nůž
          Hmi
   těm co učili mě číst v tuláckejch listech
        A
   budu do smrti děkovat už.
   A                                    D      A
2. Až mi jednou vyrazí z nebeskýho depa černej vlak
                                       D       A
   vezmu svoji KPZ-ku, co když někde zastavíme pak
             Hmi                  D                     A
   pak ještě omluvím se bráchovy, já to nikdy vážně nemyslel
                               E                           A
a budu čekat jak vypadá ten co se mnou, celý život se mnou šel
   A
R: Nikdy nebudu se za to všechno stydět
   nikdy nebudu si otázky klást.
          Hmi
   jestli nebylo by něco trochu lepší
            A                 E
   kde bych znovu mohl vrátit čas.
             A
   Mám duši opálenou ze souhvězdí jisker
   a budu vonět kouřem budu mít nůž
          Hmi
   těm co učili mě číst v tuláckejch listech
        A
   budu do smrti děkovat už.