G

1. Snad ses mi zdála, písničko krásná,

                           D7

   do spánku zněl mi tvůj tón,



   až ráno proud vlasů a mír našich hlasů

                         G

   a v koupelně vůně a shon.



2. Mě přesvědčil vážně, že jsi, a jen z bázně

   se člověk bojí skutečnejch rán,

   hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou

   smaže světlo, když přijde k nám.



            C

R: Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu,

                    G

   a tak začíná mi pěknej den,

    F

   na tvářích se slunce snaží

    C                  G

   zamalovat unavenej noční sen.



3. Na rtech mi zůstal jeden z tvých vlasů,

   směješ se a chceš mi ho vzít,

   ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl,

   ještě dotknout se, a už musíš jít.



4. Sbírám pár věcí, co zbylo tu po nás,

   pár sponek, vlasy budou ti vlát,

   ještě skleničky s tácem a zmuchlanej polštář,

   než vrátíš se zas, budeš se mi zdát.

R:

5.=1.