D

1. Už se nemrač, holka, nad tím, že ti každej pátek odjíždím,

          G                            D

   vždyť já jsem ti to všechno předem řek',



   nechceš vzít si hadry na sebe a šlapat někam za nebe,

       G                          D

   já musím, a ty neměj teď tu vztek.



          Emi              A    D

R: Ve skalách už můj vlak zahoukal,

           Emi        A         D

   no tak pusu, ahoj, a jde se dál,

                                       D7

   všechno hejbe se tu kolem, roste, kvete horem-dolem,

          G                     D

   jenom lidi nějak zapomínaj' být,

                               D7

   každý ráno život kolem zase o kus, zas je dál,

          G                    D

   jenom lidi nějak zapomněli žít.



2. Víš, mě nebaví už žít tak, jak žijou ostatní,

   hezky spořádaně, kdo co dal, si vzít,

   víš, mě nebaví už poslouchat ty věčný řeči o ničem,

   co by bývalo mohlo nebo může být.

R:



3. Víš, když umíš v trávě spát a celej den si jak dítě hrát,

   to pak trochu jinak chápeš svět,

   vůbec nechybí ti nic z toho, co ostatní honěj',

   jejich přebohatej a tak chudej svět.

R: