Hmi

1. Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny

                       G          Hmi

   naposledy kreslí, kreslí mezi mech,

            D       A               Hmi       Emi

   a vůně hořícího jehličí, to jak na ohýnku čaj si vaříš,

    Hmi          F#mi      Hmi

   do písniček provoní ti dech.



2. Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme

   o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,

   kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,

   jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.



             D         A         Hmi

R: Písnička pohladí ti otevřený rány,

             Emi          F#mi        Hmi

   poslední dobou ňák je toho na nás moc,

            D              A             Hmi

   kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány,

            Emi       F#mi          Hmi

   a tady plameny ti dávaj' dobrou noc.



3. A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,

   nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,

   a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',

   jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.

R:



               Hmi

*: Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny

                       G          Hmi

   naposledy kreslí, kreslí mezi mech ...