1. Dávno se známe, dávno víme 
   čím jsme si blíž a čím jsme dál 
   dávno se ve dvou pokoušíme 
   číst co čas nedopsal. 
    
2.  Víš trochu víc než náhlý známý 
   znáš moji kůži, tep i hlas 
   hádáme, kdo z nás víc se brání 
   odložit cit na rozkaz. 
    
R: Náhodám mlčky překládám 
   nahé otázky tvých doteků 
   když ztrácíme síly 
   a láska v té chvíli 
   má příchuť útěků. 
    
3. Ptáme se tmy, už známe rána 
   stesk černobílých loučení 
   spánek se vzdal, noc je nedospána 
   zbývá pokušení. 
    
R: Trápení tiše kreslím slova 
   když samota tvé oči má 
   a nadbíhám času 
   jak vítr tvým vlasům 
   jak touha tvá i má. 
    
4. Málo se známe, málo víme 
   čím jsme si blíž a čím jsme dál 
   dávno se ve dvou pokoušíme 
   číst, co čas nedopsal 
   číst, co nedopsal.