Ami7                  D                  Cmaj7

1. Od jisté chvíle jsem nejistotou v chůzi víc než těžká,

     Ami7             C               D

   dva hebké tóny už neslyší láska v nás,

    Ami7             D                    Cmaj7

   neznělé tóny bloudí nocí po stěnách, kdo by je hrál,

    Ami7              C                   D

   není to jisté, že koncert se dává jen ve dvou flétnách,

             Cmaj7        H7              Cmaj7

   a je to stejné - zase říkáš: nech mě spát.



2. Představy spřádají dny, které bývají neskutečné,

   a mně se zdává, že jeden sen splnit se má,

   stačí se dotknout jak pavučinou, je to vyjímečné

   a mám tu žízeň, co je plná vláhy, když nechci se vzdát,

   a je to stejné, zas mě spánkem probouzíš.



3. Chci se ti líbit, chci spolykat lítost, je na mých víčkách,

   kolik je lásky a naděje v pláči, už víš,

   a chci mít trému, chci vrátit se zpátky, chci teď jedenkrát,

   pak zmizí trýzeň, rty zbavené žízně snad budou chtít spát,

   a je to stejné, zase vstávám s bolestí,

             D            H7           Cmaj7 E

   a je to stejné, zase snídám s bolestí ...