G F G F



   G

*. Je to tvá vina,

                     F

   ty jsi příčina svýho smutnění,

   G

   chápej, má milá,



   ty jsi svítila,

     F

   já měl zatmění.

   

   Am                 G   

1. To se někdy tak stává vítězkám

   F                        G

   zvyklejm na stupních stát,

   Am     

   že se začnou těch,

   G                 F

   co jim netleskaj, bát.

   Am                G

   To se někdy tak stává ješitám,

   F                  G

   co jsou zvyklý jen brát

   Am               G               F

   Já z klidu tě krásně rozkmital rád,

   G

   rád.

   

   C                    G

R. Říkáš, že jsem tě skoupal

                 Dmi

   a žes byla hloupá

                    F

   a nemáš chuť žít,

   C                 G

   že ti po srdci čmárám,

                   Dm

   že je po mně spára,

   C                G

   že jen jsem tě houpal

                    Dm  

   a tep, že ti stoupá,

                     F

   tím, jak mě chceš mít.

   C                G

   Však od tím vším pýcha

                   Dm

   už chystá se dýchat

      G       F    G

   a znít.

*.



2. To, co stalo se,

   nejde odestát,

   nejspíš to bude tím,

   že já sejmul tvůj vzácnej majestát

   Vím, vím

   

R.