Osamělý kůň na šachovnici tiše stojí, kolem rozsvícený lampy a všude plno cukroví. Střelci už odešli a královna taky, věž se směje z pozadí. A kůň běží a nemyslí, je na šedé parketě, ohlávka mu nesluší. A kůň ví, že jde na smrt, ten kůň ví, ale nic netuší. Honí ho střelci, kůň utíká na bojišti. Kůň utíká po strništi, běží šedým klestím a jeho očí září štěstím. Jsem svobodnej kůň, mám právo na život, proháním se loukou, modrá obloha svítí a roste luční kvítí a já jsem šťastnej. Jsem šťastnej za ty dary. Ta příroda! Matka všemocná! Osamělý trabant na křižovatce tiše stojí.