Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil do polí křišťálem. Noční klid odchází, ranní mráz vráží teplému svitu do duše klín. Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil do polí křišťálem. K učení vypraví máteř dítka svá, s předtuchou zlou páteřík klouže dlaní. Zaleskne se v očích slza jak mramor studená, se skromnou svačinou opouští ves rodnou vstříc náruči plání. Za lepší život svých potomků rodič dře se a odříká, vzdělání cestou jest do světa z nevlídných horských slatí. Uběhne den v dřevěných lavicích, čas na cestu k domovu v zimě rychle se krátí. Neúprosný soumrak na krajinu ulehá, děti krátí si cestu přes pole lán. Znenáhla vichřice bílá v náruč je objímá, tisknou tělíčka k sobě, aby žádný nezůstal sám. Zvonice zvuk bílým šerem se prodírá, utichají hlásky sténající. Rodiče zoufalí pátrají, hledají, však pozdě jde záchrana – smrt nenaplněné životy do svého království pozývá. Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil –