Emi                 H7

1. Při jednom ze svých vesmírných letů,

                                    Emi

   přátelský vzduch a vodu z křišťálu,

              D                G

   malebnou krajinu s horskými oky,

           F#7                     H7

   jejichž odlesky se tříští o skálu.



               Emi                   Ami

R: Lítal jsem nad krajinou až do mraků,

               D7           G

   honil se s motýli mezi květy,

                Emi                 C

   zpíval jsem písně hvězdných tuláků,

   Ami7                 H7

   objevoval vzdálené světy.



2. Stopadesát let jsem prožil v jejich světě

   za jediný moment svého snu,

   stopadesát roku byl jsem žábou na planetě

   s odříznutou cestou ke kosmu.

   A strašná gravitace mne ku prameni táhla,

   na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,

   na koho kdy ta rozkošnice sáhla,

   nemůže už nikdy nebem plout.



R: Nepozná úlety až do mraků,

   večírky s motýli mezi květy,

   nerozumí písním tuláků,

   neupřímně zní jeho věty.



3. A jenom budík mi zvoněním naději dává,

   že rozum zas nalezne svůj klid,

   jsem přece člověk, copak jsem žába,

   vždyť já se přece mohu probudit

   a zpívat všem, kteří jste tu

   a kdo z vás po nocích cestuje rád,

   až poletíte vstříc novému světu,

   pozor na souhvězdí Žab.

   Lítejte nad krajinou až do mraků,

   hoňte se s motýli mezi květy,

   zpívejte písně hvězdných tuláků,

   objevujte vzdálené světy.



              E                  H7

*: Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce,

                              Emi

   jelikož po nocích cestuji rád,

            G                 D

   za zády nechal jsem naši planetu

       C                  H7

   a přistál v souhvězdí Žab.

               Emi              H7

   Čekal jsem hojnost a úrodné roky,

                             Emi

   tamní obyvatelé jsou zelení,

           D7             G

   zelené mozky v zelené lebce

     F#7                       H7 E

   a od huby jim šlehají plameny.