Prší krásně nebe změnilo se v konev plnou vláhy, všechny trable vedra pozbývají váhy, každá kapka je jak jedno slůvko básně... Všem záhy líp se dýchá, všechno kolem oči protře si a září, rázem poznají se poctivci i lháři kdo se naparuje, tomu zmokne pýcha... Už máš mokré vlásky jedna kapka z čela po nose ti stéká, mokrá blůzička ti siluetu svléká, řekní - zkrásněla jsi z deště nebo z lásky? Ten déšť byl tak náhlý, že jsem sotva stačil pomyslit si pouze, že tě políbím a že to bude dlouze, když jsme odhodlaně k sobě dlaně vztáhli.... vstříc touze.... Mám tě ráda! To´s mi prvně řekla...já byl jako v ráji a vtom začlo pršet - všechno bylo „v háji“... To si přece člověk jenom jednou střádá, když má ji.. Když má chvíli kdy se padající hvězda změní v ústa a když sen ti řekne: „Probuď se a zůstaň“ Vtom si přijde déšť a ještě k tomu sílí A vzrůstá... Sen se hroutí... Teď se začneš asi po deštníku shánět, nemáš zapotřebí průduškový zánět! Proto utečeš mi pryč a to mě rmoutí... Být Máchou, aspoň básně psal bych o tom jak mi smutkem srdce vzdouváš a vtom vidím tě jak střevíčky si zouváš, bosá v kalužích mi říkáš:“Prší krásně“ Proč couváš......? Prší krásně, lesy mají řasy z mlhavého dýmu a my zítra asi budeme mít rýmu a ty místo vlasů promočené třásně... Prší krásně, my se pod pláštěnkou nebudeme shýbat, v tomhle nejkrásnějším dešti chci tě líbat, každá kapka je jak jedno slůvko básně..... Náš déšť