Na zámku setmělém už louč se rozsvěcí
A páže nese lem pláštěnky knížecí
Na věži trubač troubí, zatímco dole bloudí
Komtesa Magdaléna, růži nese si
Je celá rozechvělá
Tu růži někdo jí dal tajně na polštář
Ona teď málo jí a pobledlou má tvář
Růže jí spánek kazí, celou noc proprochází
A jestli usne, o tom ráno hledá snář
Je celá rozechvělá
Oči jí žárem planou
Nad láskou ukrývanou
Počítá muže, kteří růže
Na polštář mohli dát
Tu růži uschová uvadlou v herbáři
Pak se jí vždycky znova oči rozzáří
Jakmile spatří růže, uvidí všechny muže
Kteří se přiblížiti mohli k polštáři
A bude celá rozechvělá
