Je temná noc a hvězdy nezdají se tak nejasné
   Právě přešly potok Cedron, jeho srdce jeví se bolestné
   Vzal si jen tři nejvěrnější, že by se snad bál
   Ještě nedávno on všemi uznávaný král
   Nechce být sám
   
   Nahoře tam v úzkosti a horečce padá na tvář svou
   Prosí, ale potom příjimá jen tu těžkou chvíli nezbytnou
   Rukou utírá si z tváře pot krvavý
   Ty tři vedle klidně spí, už nic je nebaví
   Zůstal sám
   
   Vidí, jak se k němu blíží olivovým hájem divná zář
   Tak se přece domluvili, je to se svou bandou zrádný lhář
   Na to, že ho chtějí spoutat, už nic neříká
   Taky poslední z těch věrných nejraději utíká
   Zůstal sám
   
   Probouzí ho chladné ráno, slyší i jak kohout kokrhá
   Už se za něj stydí i ten, co mu včera věrnost sliboval
   Když ho vedou na nádvoří, tak ten stejný lid
   Co mu tehdy vzdával poctu, chce ho teď zabít
   Zůstal sám
   
   Zmučený a zubožený upotácí se hlučnou ulicí
   Vprostřed davu tam stojí krásná žena tiše plačící
   Jejich oči se jen střetly, nemůže však k ní
   Chtěl by teď být aspoň chvíli v Nazaretu s ní
   Zůstal sám
   
   Jak bezmocně tam visí jeho ruce, nohy k dřevu přibité
   Upřeny jsou vzhůru k nebi jeho oči krví podlité
   V žalu volá k svému otci, proč ho opouští
   Těm pak dole, dřív než skonal, z lásky odpouští
   On zůstal sám