Jedním vlhkým letním ránem Vydal jsem se za podnájmem Ze všech adres, co mi zbyly Navštívil jsem pána z vily Před vilou zrály třešně Já vypadal bezútěšně Zazvonil jsem plaše krátce Vyšel muž tak k šedesátce Zavřel za mnou stará vrátka V hale cinkla cinkrlátka Po schodech mě vedl vzhůru Myslel jsem si, má to túru Starožitník mě jen měřil Že to vyjde, v to jsem věřil Jen jsem neznal, proč se lekám Proudila snad ve mně řeka Zavedl mě do pokoje Mělo to být sídlo moje Obrazy a staré rámy Sošky, lampy, svícny, dámy Křesla, vazby, gobelíny V koutech černé pavučiny Pokojíku, řekni, chceš mě Pod oknem mně kývly třešně Oči jely po pokoji Náhle se mi obraz dvojí Ztrácím dech a ztrácím slova Na stěnu se dívám znova V hlavě se mi všechno mísí Na skobě tam důtky visí Řemínky jsou z černé kůže Hledám výraz toho muže Lásko, lásko, řekni, chceš mě Na řemíncích visí třešně Lásko, lásko, řekni, chceš mě Ocelové zrůdné třešně Lásko, lásko, řekni, chceš mě Lásko, lásko, lásko, lásko Lásko, lásko, lásko... Vyprávěl mi příběh krátce O životě na oprátce O zkřížených bílých hnátech Srdcem jsem mu visel na rtech O vodě a hořkém sklepě O důtkách, jak hladí slepě Poslouchal jsem jeho slova A začal jsem rozbalovat Přes rok bydlím s pánem z vily Z třešní jenom pecky zbyly Lásko, lásko, řekni, chceš mě S každým jarem kvetou třešně Lásko, lásko, lásko...