Ulicí postava shrbená tiše postupuje, maskuje a vybírá si oběti. Lhostejností prostor nasytí k tělu přisaje, parazituje a usadí se v paměti.
Týrá, svírá v ústech špína.
Týrá, svírá tvůj dech sevřenej v zajetí.
Je to v nás, nepropásni ani zlomek malou chvíli, jeden pohled do očí. Hladová, zamotá ti tělo do pavoučích sítí, usneš v její náručí.
Starý křivdy, rány z milosti. Na povrch vyplaví, nevinný odsoudí v okamžiku. Pochopení studna vysychá, plamen ji spaluje, izoluje zas o krok blíž jsme k zániku.
Týrá, svírá v ústech špína.
Týrá, svírá tvůj dech otisklej do prachu.
Je to v nás, nepropásni ani zlomek malou chvíli, jeden pohled do očí. Hladová, zamotá ti tělo do pavoučích sítí, usneš v její náručí.
Marnivá, marnivá apatie v nás, do duše ti semena zaseje.
Marnivá, marnivá apatie v nás, zarostou kořeny nepokoje.
