Každý ráno, každej den v hlavě svý otevírám výprodej vědomí. Tuny, litry vzpomínek jak projektily letí vpřed. Nesou zprávy jak by rády chtěly žít. Před společným obědem zasněží barbiturátů bílej sen v ampulích. V košili bílý s řemenem oknem s mříží se dívám ven jak plujou mraky, vidím ptáky svobodný. Večer ještě než jdu spát, písně svý elektrody začnou hrát ve věžích. Další ráno další den, vyhoďme ho z kola ven. Nemáš páru čí postel k ránu osiří. REF: Vzývám matku zem až nedejde soudný den příjmi mě v obětí. Navracím se domů, zatoulaný jedno z dětí. Nepřítel naslouchá, slunce v dáli zapadá… Kouřovým signálem dám vědět že už jsem připraven…