Nad hladinou luna Stojí převysoko Vůkol stíny, běda! Běda, zas to oko! Nikde stání, klidu Kam jen noha vkročí Všade jen ty velké Vytřeštěné oči Snad i tehdy až mi Zajde žítí klamné Skulinou mé rakve Budou zírat na mne!