Na míse listu slovo slimáka? Moje ne. Kdepak. To mě neláká. V konzervě kyselina octová? Tu se mi nechce brát tak doslova. Prsten, co v slunci zlatě zablýskal? Lži. Samé lži a navíc žal. Na listu mráz, ten neposkvrněný kotel, co věčně bublá, hovoří jenom sám k sobě na vrcholu každé z devíti černých Alp. V zrcadlech poprask. S jakou zlobou tříští i moře to své šedé – – – Och lásko, lásko, moje roční dobo.