komu patří ty ozvěny smíchu? v starých domech nás probouzejí, probouzejí nás ze snů a zvyků, na věky v nás doznívají. komu patří ty ozvěny smíchu, smíchu těl a hlubokých ran? smíchu vášně a zpocených hříchů, smíchu blázna co žil nepoznán. komu patří ty ozvěny pláče? na náměstí i na kolejích? hledačů i toho, kdo našel, pláče smutných a spokojených. komu patří ty ozvěny pláče? pláče rukou a vlasů a žen, pláče smutného tajemství hráče, pláče koček a zbořených stěn? ref.: hledají nás a probouzejí, někdy bolí, když objímají, proklínají a pak se smějí, smějí se nám. komu patří ty ozvěny lásky, lásky stromů a spálených knih, lásky dětí vína i strastí, lásky otců i opuštěných. komu patří ty ozvěny lásky, lásky koní a generálů, lásky žhavé i milostné masky, lásky psů a krotitelů, ref.: hledají nás a probouzejí, někdy bolí když objímají, proklínají a pak se smějí, smějí se nám.