Uh! 
R: Tak či tak,
   už se stalo, už se přihodilo.
   Tak či tak,
   to smůla je větší, nežli bylo milo. 
   
1. Kdo ví, zda mohlo se to vůbec stát, 
   však není třeba říkat ano stačí snad. 
   Žil jednou hodný chlapec, čtyřicet mu bylo let,
   měl jenom otce, matku a svůj malý dětský svět.
   Až řek' jedenkrát: "chci tati si brát 
   za ženu dívku Boženu, snad budeš ji znát." 
   "Ach, běda co dál?" Na to tatínek lkal: 
   "ta dívka je sestra tvá, což matka neví."
   
R: Tak či tak,
   už se stalo, už se přihodilo. 
   Tak či tak, 
   to smůla je větší, nežli bylo milo. 
   
2. Dvě léta pak žil chlapec dále sám,
   však za dva roky řek': "tati přání mám. 
   Znáš Blaženu? Tu chtěl bych za ženu. 
   Je štíhlá jako prut, má dům a sedm krůt." 
   "Ach, běda co dál?" Na to tatínek lkal, 
   "Blažena je sestra tvá, což matka neví." 
   
   Uh!
R: Tak či tak,
   už se stalo, už se přihodilo. 
   Tak či tak, 
   to smůla je větší, nežli bylo milo.

3. A léta ubíhají, padá vlas,
   syn popsal blok a říká otci zas:
   "Zde v bloků čteš na čtyřicet jmen žen,
   vyber mi, kerou chceš, ať už jsem oženěn."    
   "Ach, běda co dál?" Na to tatínek lkal, 
   "ty všechny jsou sestry tvé, což matka neví." 
   
R: Tak či tak,
   už se stalo, už se přihodilo. 
   Tak či tak, 
   to smůla je větší, nežli bylo milo. 
   
4. I rozhodl se syn a před matkou si klek 
   a usedavým pláčem všechno, všechno ji řek'. 
   I zasmála se matka, řekla: "klidně se žeň. 
   Tvůj otec není otcem tvým, však on to neví." 
   
R: Tak či tak,
   už se stalo, už se přihodilo. 
   Tak či tak, 
   to smůla je větší, nežli bylo milo. 
R: Tak či tak,
   už se stalo, už se přihodilo. 
   Tak či tak, 
   to smůla je větší, nežli bylo milo.